Máte peníze? Půjčte si.

Kdy může být chytřejší si peníze půjčit než utratit vlastní kapitál

„Když mám peníze, proč bych si měl půjčovat?“

Na první pohled je to logická otázka. Pokud máte na účtu například 1 milion korun a chcete si koupit auto za 500 000 Kč, proč si brát úvěr? Protože vlastní peníze nemusí jen čekat na útratu. Mohou zůstat investované a dál pracovat.

Představte si člověka se stabilním vysokým příjmem, dostatečnou rezervou a 1 milionem korun dlouhodobě investovaným. Při průměrném dlouhodobém výnosu 8 % může jeho portfolio potenciálně vydělávat kolem 80 000 Kč ročně. Zároveň může mít možnost financovat nákup levným úvěrem.

Otázka pak nezní jen „mám na to?“, ale také „vyplatí se mi kvůli nákupu sahat na investovaný kapitál?“

Konkrétní příklad: 1 000 000 Kč vlastních peněz

Řekněme, že máte k dispozici 1 000 000 Kč a chcete koupit auto za 500 000 Kč. Buď zaplatíte z vlastních peněz, nebo si 500 000 Kč půjčíte s úrokovou sazbou 4,5 % a splatností 5 let a celý milion ponecháte investovaný.

Při zjednodušeném předpokladu dlouhodobého výnosu 8 % může 500 000 Kč ponechaných v investici vytvořit přibližně 40 000 Kč za rok. U spotřebitelského úvěru 500 000 Kč s úrokovou sazbou 4,5 % a splatností 5 let činí úroky v prvním roce přibližně 20 634 Kč, protože se počítají z postupně klesající jistiny. V tomto ilustrativním scénáři tak může zachování investovaného kapitálu dávat ekonomický smysl.

Výnos investice ale není garantovaný. V některém roce může být nižší než 8 %, nebo může být portfolio ve ztrátě, zatímco splátky úvěru zůstávají. Proto tento přístup dává smysl především člověku s dostatečným cash flow, rezervou a dlouhodobým investičním horizontem.

Dluh jako nástroj práce s kapitálem

Pro zajištěného člověka může být úvěr způsobem, jak financovat větší výdaj, aniž by musel přerušit investiční plán nebo prodávat investice v nevhodnou chvíli. Pokud trhy právě klesají, nucený prodej části portfolia může znamenat realizaci ztráty.

Nejde přitom o princip „půjč si co nejvíc“. Smyslem je porovnat cenu financování s tím, jakou hodnotu má zachování vlastního kapitálu, a zároveň počítat s rizikem.

Kdy může takový přístup dávat smysl

Úvěr musí být skutečně levný, jeho RPSN a poplatky rozumné a splátky bezpečně zvládnutelné i v horším scénáři. Zároveň je potřeba mít stabilní cash flow, finanční rezervu a investice s odpovídajícím horizontem a rizikem.

Klíčové je nesrovnávat jistý náklad úvěru s investičním výnosem, jako by byl také jistý. Rozhodnutí má stát na dlouhodobém pohledu a na schopnosti splácet i tehdy, když investice dočasně nevydělávají.

A co z toho plyne?

Pravidlo „když mám hotovost, nebudu se zadlužovat“ nemusí být vždy nejefektivnější. Pokud máte dostatečný příjem, rezervu, investice a přístup k levnému financování, může být rozumné nechat vlastní peníze dál pracovat a část výdaje financovat cizím kapitálem.

Dluh tak nemusí být nutností. Pro finančně zajištěného člověka může být promyšleným nástrojem, jak efektivněji řídit vlastní kapitál.

Poznámka: Uvedená sazba 4,5 %, splatnost 5 let a výnos 8 % jsou ilustrativní. Výnos investic není garantovaný a konkrétní rozhodnutí závisí na ceně úvěru, RPSN, poplatcích, době splácení, cash flow, rezervách, investičním horizontu a ochotě nést riziko. U spotřebitelského úvěru je důležité posuzovat celkové náklady, nikoli pouze úrokovou sazbu.