V České republice rychle přibývá lidí, kteří budou v budoucnu potřebovat péči. Podle odhadů ministerstva práce a sociálních věcí se do roku 2050 zdvojnásobí počet seniorů starších 80 let. Kapacity pobytových zařízení přitom nestačí a většina odborníků se shoduje, že klíčovou roli bude muset převzít rodina.

Budování dobrých rodinných vztahů ale stojí čas, energii i trpělivost. Ale právě ve stáří se často ukáže, že to byla jedna z nejlepších investic.

Vztahy, které jsme celý život pěstovali, nám vrátí oporu, blízkost a pocit, že na nic nejsme sami.

Dobré rodinné vztahy mohou mít ve stáří velký vliv na kvalitu života i péči o nemohoucí seniory. Přinášejí nejen praktickou pomoc, ale také psychickou oporu a pocit bezpečí.

Mezi hlavní přínosy patří:

• Emocionální podpora - pravidelný kontakt s rodinou snižuje pocit osamělosti, úzkosti a může pomáhat předcházet depresím.
• Praktická pomoc – rodinní příslušníci mohou pomoci s nákupy, vařením, úklidem, dopravou k lékaři nebo podáváním léků.
• Rychlá pomoc v klizových situacích – blízcí si dříve všimnou změn zdravotního stavu a mohou zajistit včasnou lékařskou péči.
• Lepší spolupráce s profesionálnímu pečovateli – rodina může sdílet důležité informace o potřebách seniora a podílet se na plánování péče.
• Zachování důstojnosti a soběstačnosti – podpora od blízkých umožňuje seniorům déle zůstat ve známém domácím prostředí a zachovat si větší nezávislost.
• Motivace k aktivnímu životu – společné návštěvy, rozhovory nebo zapojení do rodinných aktivit podporují duševní i fyzickou kondici.
• Pocit smysluplnosti a sounáležitosti – vědomí, že je člověk součástí rodiny a není na své potíže sám, zvyšuje životní spokojenost.

Dříve se považovalo za samozřejmé, že se děti postarají o rodiče. Jak je to dnes? Podle výzkumů jsme po Polsku druhou zemí v EU, kde se lidé nejčastěji starají doma o své blízké. Češi mají silný smysl pro rodinnou sounáležitost. Zároveň se ale mění způsob života – lidé více pracují, mají hypotéky, závazky. Mnozí by péči chtěli poskytovat, ale systém jim to neumožňuje. Chybějí terénní služby a podpora pro ty, kteří chtějí, aby jejich blízcí mohli zůstat doma co nejdéle. Je proto důležité, aby péče neležela pouze na jednom členovi rodiny.

Péče by neměla být o vyčerpání. Je v pořádku myslet i na sebe, protože člověk, který se úplně vyčerpá, už pečovat nemůže.

Důležitá je proto otevřená komunikace a případné využití terénních či pobytových/odlehčovacích sociálních služeb mohou předejít vyčerpání pečujících a zajistit seniorovi kvalitní dlouhodobou péči.

Celkově lze říci, že dobré rodinné vztahy významně přispívají k tomu, aby nemohoucí senioři prožívali stáří důstojněji, bezpečněji a s vyšší kvalitou života.

Vedle emocionální a praktické stránky péče však existuje ještě jeden rozměr, o kterém se příliš nemluví – finance.

Kvalitní pobytová zařízení pro seniory nebo domovy se zvláštním režimem představují velmi nákladnou službu. Celkové měsíční náklady na péči se dnes mohou pohybovat v řádu desítek tisíc korun. Samotná úhrada za ubytování a stravu bývá jen částí celkové ceny. Další významnou položkou jsou náklady na zdravotní a ošetřovatelskou péči, rehabilitace, asistenci při běžných denních činnostech, pomůcky nebo nepřetržitou přítomnost personálu. Část těchto nákladů sice hradí zdravotní pojišťovna nebo stát prostřednictvím příspěvku na péči, zbytek však často doplácí samotný senior nebo jeho rodina.

Mnoho rodin se proto ocitá před nelehkým rozhodnutím. Jeden ze členů omezí pracovní úvazek nebo zaměstnání úplně opustí, aby mohl o seniora pečovat. Rodinný rozpočet tím přichází nejen o část příjmů, ale zároveň se snižují odvody na důchod a vytváří se menší finanční rezerva pro budoucnost.

Péče o jednoho člena rodiny tak může ovlivnit ekonomickou situaci celé domácnosti na mnoho let.

Právě proto není finanční příprava na stáří projevem sobectví, ale naopak zodpovědnosti vůči vlastním dětem a blízkým. Člověk, který si během produktivního života vytváří rezervy, investuje nebo spoří na období, kdy bude potřebovat pomoc, si kupuje především možnost volby. Díky naspořeným prostředkům lze financovat domácí pečovatelskou službu, osobního asistenta, pravidelné rehabilitace nebo odlehčovací služby. Rodina pak nemusí nést celou tíhu péče sama a může zůstat především rodinou – trávit společný čas, poskytovat podporu a blízkost, nikoliv být vyčerpaným personálem.

Finanční rezerva navíc neslouží jen pro období, kdy je člověk odkázán na pomoc druhých. Stáří s sebou přináší i řadu výdajů, které významně zvyšují kvalitu života. Patří sem rehabilitační pobyty, lázeňská léčba, pravidelné fyzioterapie, kvalitnější zdravotní pomůcky, bezbariérové úpravy bydlení nebo sezónní pobyty u moře mimo hlavní turistickou sezónu, kde teplé klima často přináší úlevu od bolestí kloubů a pohybového aparátu. Pro někoho představuje podobnou investici několik desítek tisíc korun ročně, pro jiného pravidelnou položku v rozpočtu. Pokud na ni však člověk myslí včas, nemusí tyto výdaje znamenat finanční zátěž pro děti ani vnuky.

Ve výsledku tedy nejde jen o otázku peněz. Jde o svobodu rozhodování, zachování důstojnosti a také o ohleduplnost vůči vlastní rodině.

Dobré vztahy jsou nenahraditelné, ale samy o sobě nestačí.

Jsou-li doplněny odpovědnou finanční přípravou na stáří, vzniká kombinace, která dává seniorovi větší jistotu a jeho blízkým více prostoru být oporou z lásky, nikoli z finanční nebo existenční nutnosti.

Jak může vypadat konkrétní případ?

Klientka sjednala pojištění dlouhodobé péče III. a IV. stupně s doživotní rentou ve věku 60 let.

Ve věku 77 let jí byla diagnostikována Alzheimerova choroba středního stupně a následně přiznán III. stupeň závislosti. Potřebovala pomoc další osoby při péči o domácnost, při činnostech jako vaření, nakupování i se sebeobsluhou.

O nemocnou začala pečovat její dcera, která se rozhodla opustit své zaměstnání. Měsíční penze 20 000 Kč vyplácená z pojištění dlouhodobé péče tak pomohla navýšit státní příspěvek na péči pro pečující dceru ze 14 800 Kč na výslednou částku 34 800 Kč. Tím byl téměř pokryt dceřin ušlý čistý příjem.

Po 5 letech došlo k dalšímu zhoršení: obtíže při chůzi, poruchy mobility, poruchy příjmu potravy a ztráta schopnosti rozeznávat blízké osoby a obtížně zvladatelné chování. To sice znamenalo vyšší příspěvek za IV. stupeň závislosti (23 000 Kč), avšak zvládat péči vlastními silami již možné nebylo.

Cena za pobyt a péči v zařízení, které se rozhodla rodina využít, se pohybovala okolo 50 tisíc korun měsíčně. Díky výplatě měsíční penze 20 000 Kč z pojištění dlouhodobé péče až do konce života v kombinaci s důchodem a příspěvkem na péči 23 000 Kč si tuto možnost mohla rodina dovolit.

Klientce se tak díky pojištění dlouhodobé péče dostalo včas potřebné odborné péče, která by pro ni byla jinak nedostupná.

Nakonec jako vždy - chcete-li se poradit jak nejoptimálněji vybudovat adekvátní rezervu na stáří či připravit řešení pro možnou bezmocnost, neváhejte ani den a ozvěte se. Ušlý čas si zpětně nekoupíte!