I firma musí mít svůj finanční plán

Efektivní alokace firemních peněz podle času, účelu a likvidity.

Princip je jednoduchý: každá firemní koruna má mít určený účel, časový horizont a odpovídající míru likvidity.

Doporučené rozdělení firemních peněz:

Mnoho firem funguje finančně čistě operativně. Na účtu jsou peníze, tak se platí. Když se daří, utrácí se. Když přijde slabší období, začne se škrtat nebo improvizovat. Na první pohled to může vypadat jako normální provoz. Ve skutečnosti ale často chybí základní věc: finanční plán.

A ten nepotřebují jen velké firmy nebo korporace. Potřebuje ho každá firma, která nechce pouze reagovat, ale finance skutečně řídit.

Nejde přitom jen o přehled příjmů a výdajů. Jde hlavně o to, jak efektivně alokovat peníze podle jejich účelu, časového horizontu a požadované dostupnosti. Jinými slovy: které peníze musí být okamžitě po ruce, které budou potřeba za pár měsíců nebo let, a které mohou pracovat dlouhodobě s vyšším výnosem.

Protože nejčastější chyba firem není, že mají málo peněz. Často je problém v tom, že mají peníze špatně rozdělené.

Peníze ve firmě nejsou jeden balík

Na firemním účtu může být několik milionů a přesto to neznamená, že je firma finančně v bezpečí. Stejně tak to neznamená, že všechny tyto peníze mají zůstávat na běžném nebo spořicím účtu.

Každá část firemních peněz má jinou roli:

• část musí krýt nečekané výpadky,
• část má pokrýt očekávané výdaje v nejbližších měsících,
• část má sloužit jako rezerva pro střednědobý rozvoj,
• a část může být skutečně dlouhodobě investována.

Jakmile firma všechno drží na jednom místě bez rozlišení, začíná kapitál pracovat neefektivně. Peníze, které mají chránit provoz, se pletou s penězi na růst. A peníze, které by mohly nést zajímavý výnos, zůstávají ležet skoro bez efektu.

1. Krátkodobé portfolio: likvidita a jistota

Základ každého firemního finančního plánu tvoří krátkodobé portfolio. Sem patří běžný účet, spořicí účet a prostředky, které musí být bezpečně a rychle k dispozici.

Tohle je prostor pro:

• provozní hotovost,
• pohotovostní rezervu,
• rezervu na nejbližší známé výdaje,
• daňové doplatky,
• mzdy,
• sezónní výkyvy,
• opravy nebo krátkodobé výpadky cashflow.

Tady není cílem maximalizovat výnos. Tady je cílem dostupnost a stabilita. Firma musí mít jistotu, že si na tyto peníze sáhne okamžitě a bez rizika výkyvu hodnoty.

Reálně se u takto krátkodobě držených peněz dnes bavíme zhruba o výnosu kolem 2 % ročně. To není oslňující číslo, ale u této části majetku to ani není hlavní pointa. Krátkodobé portfolio není od toho, aby vydělávalo. Je od toho, aby drželo firmu v klidu a provozu.

Tohle je důležité říct naplno: peníze na rezervu pro nejbližší období nemají být honěné za výnosem. Jakmile firma začne riskovat peníze, které může potřebovat zítra nebo za tři měsíce, přestává řídit finance rozumně.

2. Střednědobé portfolio: rezerva na 1 až 3 roky provozu

Další vrstvu tvoří střednědobé portfolio. Tedy peníze s horizontem přibližně 1 až 3 let.

Sem už patří významnější rezerva firmy – typicky rezerva na 1 až 3 roky provozu podle stability oboru, předvídatelnosti příjmů, fixních nákladů a koncentrace klientů. U firmy s vysokou závislostí na několika odběratelích nebo s cyklickým byznysem by měla být tato část logicky robustnější než u firmy s velmi stabilním cashflow.

Právě tady mnoho firem chybuje. Drží i tuto část peněz na běžném nebo spořicím účtu, protože „je chtějí mít po ruce“. Ve skutečnosti ale tyto prostředky nebudou potřeba zítra ani příští měsíc. A jestli firma ví, že je nebude potřebovat v horizontu několika let, měly by být alokované efektivněji.

U střednědobého portfolia už dává smysl doinvestování s cílem dosahovat výnosu zhruba 5% ročně. To už je rozdíl, který je v čase znát. Zvlášť když se bavíme o milionech korun, které firma drží jako rezervu dlouhé roky.

Střednědobé portfolio má tedy dvojí roli: na jedné straně stále chrání firmu, na druhé straně už nenechává peníze zbytečně zahálet.

3. Dlouhodobé portfolio: kapitál, který má pracovat naplno

Nabízí se ale klíčová otázka: má i tento typ investic zůstávat ve firmě? Podle mě spíše ne. Takto dlouhý horizont dává větší smysl řešit budováním dalšího majetkového pilíře na rodné číslo, a to jak z důvodu diverzifikace, tak i z daňových důvodů. Pokud by v budoucnu vznikla potřeba dodat firmě kapitál, lze to bez problému řešit například formou zápůjčky, navýšením základního kapitálu nebo jiným typem vkladu.

Největší chyba? Míchat všechno dohromady

Ve firmách se často stává, že provozní peníze, rezervy i dlouhodobé přebytky leží na jednom účtu a mentálně se berou jako jeden celek. To je chyba.

Protože ne všechno, co je na účtu, jsou skutečně volné peníze.

• Část peněz firma potřebuje na běžný provoz.
• Část musí držet jako pohotovostní a krátkodobou rezervu.
• Část má být připravená na střednědobé cíle.
• A jen zbytek je kapitál, který může pracovat dlouhodobě.

Když se tohle nerozdělí, firma buď nechává zbytečně velký objem prostředků ve velmi nízko úročených produktech, nebo naopak sahá na rezervy, které by měly zůstat nedotknutelné.

Ani jedno není dobře.

Jak nad tím přemýšlet prakticky

Smysluplný firemní finanční plán nemusí být složitý. Musí ale být poctivý a rozdělovat peníze podle reality, ne podle pocitu.

Firma by si měla umět odpovědět na několik základních otázek:

• Kolik peněz potřebuje na běžný provoz?
• Kolik musí držet jako pohotovostní rezervu?
• Jaké známé výdaje ji čekají v příštích 12 měsících?
• Kolik by měla mít jako rezervu na 1 až 3 roky provozu?
• Jaký objem kapitálu prokazatelně nebude potřebovat 5 a více let?

Teprve podle toho se dá nastavit správná struktura:

• krátkodobé portfolio pro likviditu a jistotu,
• střednědobé portfolio pro rezervu a rozumné zhodnocení,
• dlouhodobé portfolio pro kapitál, který má skutečně růst.

Závěr

I firma musí mít svůj finanční plán. Ne proto, aby měla hezkou tabulku. Ale proto, aby peníze měly jasný účel. Rozhodující není jen to, kolik firma vydělá. Rozhodující je i to, jak efektivně alokuje to, co už vydělala. Protože firma, která nechává všechny peníze ležet stejně, ve skutečnosti neřídí kapitál. Jen ho skladuje.