Může a nemusí to být Apríl

Optimismus je v roce 2012 vůdčím prvkem růstu akciových trhů. Přesvědčivě o tom hovoří i prostá statistika. Ta říká, že od počátku roku 2012 si širší americký akciový index SP500 polepšil o osm procent a německý DAX dokonce o 13,5 procenta. SP500 letos ze sedmi uplynulých týdnů šestkrát rostl při jediném týdenním poklesu. Co táhne optimismus a je tento optimismus trvale udržitelný? V USA jsou to zejména očekávání spojená s lepšími makroekonomickými daty. Ta se se objevila zejména na poli zaměstnanosti. Došlo k podstatnému snížení míry nezaměstnanosti z 9,1% na 8,3% a i když je toto snížení z části taženo kosmetickými úpravami, jedná se nesporně o pozitivní údaj.

 

Graf 1: Míra nezaměstnanosti v USA

V Evropě se navíc projevilo fundamentální podhodnocení firem, na něž jsme upozorňovali v našem kvartálním výhledu. Jak současné P/E ratio, tak dividendový yield evropských akcií ukazují z historického pohledu na zajímavé ohodnocení.

Graf 2: Dividendový výnos evropských akcií

Dalším zdrojem jistoty pro evropské jak akciové, tak dluhopisové trhy je ECB. Té se daří prostřednictvím neomezených tříletých půjček s nízkým úrokem (LTRO) dodávat na trh dostatek likvidity. V prvním kole si v rámci tohoto programu půjčily evropské banky 489 miliard EUR a i v kole druhém, které by mělo proběhnout 29. února, se očekává vysoký zájem. LTRO citelně snížilo riziko insolvence evropských bank a dodalo prostředky k přerolování bankovních dluhopisů. A nelze nevzpomenout ani aktivní pomoc médií, která vrátila zpět do šatníku ze třetího čtvrtletí značně obnošený kostým medvědího strašidla Barbuchy a již od počátku ledna v titulcích halasně slibují, že definitivní dohoda ohledně Řecka je otázkou nejbližších hodin, nebo maximálně dnů.

Z uvedeného je tedy zřejmé, že trhy mají k růstu důvody a z krátkodobého pohledu je jejich vzestup odůvodněný. O tom, že by růst mohl být celoroční, bez větších korekcí jižním směrem se dá s vysokou pravděpodobností pochybovat. I přes dobrou ziskovost firem jsou poměrové ukazatele US akciového trhu na vysokých úrovních a věříme, že ani ziskovost tamějších firem neporoste do nebe.

Kde vidíme letos pro stávající optimismus nebezpečná místa a kde se vyvarovat větších investic? Časovanou bombou může být duben. A to hned ze dvou důvodů. Tím prvním jsou plánované předčasné volby v Řecku. Ty mohou kartami seriózně zamíchat. Zejména v situaci, kdy podle průzkumů až 90% Řeků nepodporuje vládu v jejích úsporných krocích. Některé státy eurozóny, přesněji „áčkaři", tedy Finsko, Nizozemí a Německo, navrhují odložit celý balík plánované finanční pomoci až na období po dubnových řeckých parlamentních volbách a prozatím z něho vyplatit pouze částku, postačující ke splacení březnových dluhopisových povinností Řecka ve výši cca 15 miliard EUR. Pokud by Řekové současné garnituře vystavili stopku a přiklonili se ve větší míře k pravicové ortodoxní straně LAOS, která odmítla podepsat závazek o respektování úsporných opatření je možné, že by mohlo dojít k neřízenému řeckému bankrotu. Ten by pak rozhodně nebyl pozitivní zprávou pro akciové trhy. Ty nejistotu spojenou s dalším vývojem opravdu nemají v oblibě.

Dalším činitelem, který by mohl vnést na akciové trhy nejistotu, jsou blížící se volby ve Francii a zejména ve Spojených státech. Historie říká, že prezidentský rok v USA mívá na akciovém trhu určité zákonitosti, podle nichž se vývoj cen akcií v těchto obdobích řídí. A letošní rok se od tohoto vývoje prozatím příliš neliší. Prvním z mezníků zde často býval duben, kde růst z počátečního čtvrtletí volebních let ustával, aby následně stagnoval, či se dokonce vydal na umírněnou procházku jižním směrem. Pokud by se tento scénář potvrdil, pak bychom mohli být po nárůstu z letních měsíců svědky výraznějšího „předvolebního propadu" taženého nejistotou ohledně dalšího směřování trhu po zvolení nového prezidenta USA, někdy na přelomu srpna a září.