Investiční bubliny - III.

V našem seriálu pokračujeme rokem 1990 a přemístíme se do Japonska. V tomto roce si hlavní japonský burzovní index odepsal více než 40% během jednoho roku a toto období je označováno jako „japonská krize“.

 

Na začátku krize je poválečné Japonsko, které se muselo po druhé světové válce výrazně změnit a restrukturalizovat. To se Japonsku povedlo a ekonomika začala rychle růst. Významnou roli sehrála schopnost inovací, zvyšování efektivity a zejména produktivity práce. Podařilo se přeorientovat ekonomiku a posunout ji z těžkého průmyslu směrem k novým technologiím, elektronice, robotice. Japonské císařství se v 80. letech stalo jedním z hlavních tahounů celosvětové ekonomiky. Inovace a zvyšování produktivity práce hnalo ekonomiku vzhůru. Dalším impulsem pro růst bylo snížení diskontní sazby centrální banky na poloviční úroveň. Významnou roli sehrála také první emise a prodej státního podniku Nippon Telephone & Telegraph. O akcie byl obrovský zájem. Směsice několika faktorů a zejména pak pozitivní očekávání spotřebitelů, zvyšující se objem peněz v ekonomice, růst exportu a celé ekonomiky Japonska způsobil nebývalý zájem o akcie a jejich rychlý nárůst. Firmám se začalo vyplácet investovat do rostoucích trhů, namísto reinvestice zisku do svého byznysu. Půjčky nebyly problém a tak si firmy půjčovaly a investovaly. Logickým doprovodným jevem byl extrémní nárůst cen nemovitostí. Cenový index nemovitostí vzrostl od roku 1980 do roku 1989 z 5 800 na 20 600 bodů. Hlavní akciový index Nikkei 225 se během necelých tří let zdvojnásobil (z úrovně roku 1987, kdy byl index na 17 000 bodů se vyšplhal na konci 1989 na své dosavadní maximum 38 916 bodů). Na vrcholu bubliny byly naprosto běžné úvěry na 120% hodnoty nemovitosti. Na druhé straně této době růstu a prosperity sekundovala zvyšující se nezaměstnanost, a to díky zvyšování produktivity práce a vytváření nových efektivních postupů. V pozadí boomu se akumuloval a rostl vnitřní dluh.

Reakce přišla roku 1989, kdy byla provedena daňová reforma, omezil se přístup k úvěrům, vláda snížila investice. Bank of Japan během roku zvýšila hlavní úrokovou sazbu z 2,5% na 6%! Svými opatřeními v podstatě velmi rychle a důrazně zařízla ekonomiku a index se na začátku roku 1990 vydal ke svému hlubokému pádu. Na povrch prosákly informace o špatném úvěrování bez zajištění. Banky zablokovaly peníze a to zapříčinilo problémy ve splácení. S padajícím akciovým trhem se řítí dolů i trh nemovitostí. Japonsko se dostalo do hluboké recese, která trvá dodnes. Průběh japonské krize je v mnoha ohledech velmi podobný poslední hypotéční a finanční krizi z minulých let.

Zcela jinak než v Japonsku se 90. léta vyvíjela v USA, Evropě a Iráku. 17. ledna 1991 byla zahájena operace Pouštní bouře, která odstartovala válku v Perském zálivu a která ale netrvala příliš dlouhou. Nicméně toto nervózní období dokázalo poslat německý DAX o 30% dolů a americký Dow Jones o 20%. Indexy se po vyhrané válce rychle vzpamatovaly.

Jiný vývoj 90. let najdeme v jihovýchodní Asií. První polovina 90. let byla pro tento region příznivá. Levná pracovní síla lákala západní firmy a ekonomiky vykazovaly rychlý růst. Jako v jiných regionech došlo k nerozvážnému a velkorysému půjčování prostředků. Přidal se optimismus spotřebitelů, příliv západního kapitálu a růst byl hnán nahoru. Problémem byly fixní měnové kurzy vůči dolaru a obrovská zadluženost. K vystřízlivění došlo díky poklesu thajského indexu SET, kdy poklesl trh polovodičů. Začaly vznikat první úvahy o zadluženosti a reálném stavu ekonomik v regionu. V 1997 dochází k uvolnění směnného kurzu thajského bahtu, což způsobilo pokles o 18% vůči dolaru a dluhy skokově vzrostly. Tlak na další země regionu rostl a západní firmy a banky začaly masivně stahovat své investice. Krize začala eskalovat a indexy zamířily dolů, společně s podniky, které bankrotovaly. Index Thajska -85% (1996-1998), Korejský index -67% (1996-1998), Malajský index -77% (1997-1998), Hongkongský Hang Seng -60% (1997-1998), a tak dále. Do krize vstoupil Mezinárodní měnový fond a Světová banka, které masivní pomocí a zárukami pomohly region stabilizovat. Krize měla dopad také do zmiňovaného Japonska, kterému se ještě přitížilo.

Asijská krize zasáhla i Rusko. Rusko se dlouhodobě zmítalo v problémech a až rok 1997 byl pozitivní vlaštovkou. Nicméně krize v Asií přinutila západní investory ke stažení kapitálu z rizikových oblastí, což dopadlo i na Rusko, kde tamní index RTS začal strmě klesat a ztratil během roku skoro 80%. Následovala intervence Mezinárodního měnového fondu, která ale přišla příliš pozdě. V srpnu 1998 byl uvolněn kurz rublu. Reakcí byl 50% propad měny, což způsobilo kolaps a Rusko bylo v platební neschopnosti. Nebezpečí, které souviselo s kolapsem ruské ekonomiky, bylo tak vysoké, že došlo k další pomocí a zárukám.

Konec 90. let byl neveselým obdobím a spoustu ekonomů se bálo celosvětové krize a krachu hospodářství. Naštěstí se tak nestalo a pohled na budoucnost se změnil zejména díky vývoji ve vyspělých státech, jako USA nebo Západní Evropa, kde se trhy začínaly vést na vlně nových technologií a řítily se nezadržitelně vzhůru. Více v příštím dílu.