Investiční bubliny - II.

Minule jsme uvedli první část tématu investiční bubliny, které jsme zakončili krizí 30. let. Tentokrát se podíváme na krize, které byly blíže dnešní době, tedy v čase se posuneme za období druhé světové válka a zastavíme se na roce 1973, kdy se datuje ropná krize.

 

Ropná krize je spojená s vpádem vojsk Egyptu a Sýrie do Izraele (6.10.1073). Izrael se po prvotním šoku vzpamatoval a převzal iniciativu. To vyvolalo reakci. Arabský svět skrze OPEC (který již ovládal většinu v OPECu) v reakci na probíhající konflikt přistoupil ke snížení dodávek ropy o 5% oproti minulému měsíci a podmínil uvolnění trhu stažením vojsk Izraele. Dopad na cenu ropy byl obrovský. 16.10.2010 vzrostla cena o 70% a do konce roku o dalších 128%. K velkému růstu ceny komodity se ještě přidal oslabující dolar a během necelého roku se zvýšila cena ropy o 400%. Tento nárůst způsobil obrovské problémy západním zemím, které ropu dovážely z větší části právě ze zemí OPEC. Například v Německu byla situace natolik vážná, že vláda přistoupila v listopadu 1973 k omezení rychlosti na dálnicích na 100 km/h a vydala zákaz nedělní jízdy. Krizi přiživily noviny svými katastrofickými scénáři. Koncem roku se podařilo situaci uklidnit a OPEC svá omezení zmírnil, nicméně cena ropy zůstala nad předkrizovými hodnotami. Země OPEC se tak díky ropné krizi dostaly k navýšení svých příjmů téměř o 100 mld. USD ročně navíc.

Dopady do západního hospodářství byly obrovské. Státy se dostaly do recese, vysoké ceny ropy a souvisejících energií vyvolaly inflaci. Průmysl klesal a s tím i produkce ekonomik. Například v Německu se dařilo pouze výrobcům jízdních kol, kde stoupl odbyt o 24% (během hlavní krize). Hospodářství nerostlo a ceny stoupaly (tento jev je označován jako stagflace). Německá burza poklesla mezi lety 1972 a 1974 o téměř 40%. Událost kolem ropného šoku ukázala, jak je západní svět závislý na cenách energie a skončily tak zlaté poválečné časy.

My se nyní opět posuneme v čase a zastavíme u Černého pondělí 19. října 1987. S tímto datem se pojí největší denní procentuální pokles burzy, který byl 22,61%, tedy 508 bodů na indexu Dow Jones. 80 léta byla napjatým obdobím, a to hned z několika důvodů. Amerika nebyla v nejlepší kondici, nálada studené války a doby po vietnamském neúspěchu příliš optimizmu neposkytly. Do čela USA se dostal republikánský kandidát Ronald Reagan a hlavním úkolem bylo pozvednout ekonomiku a rozproudit trhy. Raegan se do toho pustil skrze program „hvězdných válek" (enormní zvýšení výdajů na zbrojení a rozvoj nejmodernějších technologií ve vojenském průmyslu), a snížení daní. Ekonomiku se opravdu podařilo rozhýbat a začal obrovský boom. Euforie z oživení byla obrovská a trhy letěly vzhůru. V červnu 87 přišlo varování Kostolanýho o přehřátí trhu a tvrzení, že „v tuto dobu jsou na trhu již pouze roztřesené ruce a velcí hráči se již stáhli". Jeho slova se naplnila v říjnu a index Dow Jones odepsal během jednoho dne zmíněných 22% (28. října 1929 šlo o pokles 12,8%). Na poklesu se poprvé podepsaly i nové počítačové systémy, které se začaly stále více v obchodování používat. Eskalátorem krize byly tzv. stop loss příkazy (investor k danému cennému papíru přiřadí příkaz, že při poklesu o X % má dojit k automatickému prodeji, aby se omezila ztráta), které se při poklesu začaly realizovat a vyprodávaly další pozice, což eskalovalo pokles. Celý trh zkolaboval. Kapacitně nebyly systémy americké burzy na takový počet příkazu připraveny. Během jednoho dne se snížila kapitalizace o téměř 500 mld. dolarů. Tento krach se další dny přenesl i do Evropy. Na základě této krize došlo k určitým systematickým úpravám, aby se panika z černého pondělí nemohla již opakovat. Pokud index poklesne o 350 bodů a více, zastaví se obchodování na 30 minut. Pokud je pokles větší, než 550 bodů pozastaví se obchod na hodinu. Účel je jasný, měly by vychladnout hlavy investorů a zklidnit situaci. Důvodů krachu bylo více, nicméně jedním ze zásadních byl fakt, že spotřeba, výdaje a půjčky byly větší, než byly reálné potřeby. Trh se tak přehrál a muselo dojít k „upuštění páry".

Období krachu se jevilo jako hospodářská apokalypsa, ale nutno říci, že svět se z krachu poměrně rychle vzpamatoval (cca 2 roky) a nastala zlatá 90. léta, kdy akciové trhy opět zamířily vzhůru.

V dalším díle si přiblížíme japonskou krizi, ruský krach a asijskou krizi, abychom se dostali k technologické bublině z přelomu století a nakonec k poslední recesi, kterou pociťujeme dodnes.